O nás
30 let v životě člověka není až tak dlouhá doba, zato v životě kapely je to úctyhodná řádka let. Jen málokterá hudební skupina se může pochlubit tak dlouhou dobou svého trvání. Jako vedoucí kapely jsem byl redakcí LZ požádán, abych k tomuto výročí něco o „Vodácích“ napsal.
Ke kapele jsem nastoupil na podzim roku 1978 a své poznatky o jejích začátcích opírám o vyprávění některých bývalých členů. Už sám název kapely dává tušit, že se začala formovat při vodáckých výpravách nadšenců z řad Lheničáků na Lužnici, Vltavu a další jihočeské řeky, které se datují od roku 1974. Ke splouvání řek kytary a banjo neodmyslitelně patří a toto propojení kapely s vodáctvím a turistikou trvá dodnes. Zakládajícími členy Vodáků byli Jan Babůrek (kytara), Ladislav Kuda (kytara, banjo) a Karel Jirák (banjo). V roce 1976 byla na půdě lhenické fary nalezena tehdejším elévem lhenické školy Mgr.Karlem Bicanem (v kapele rytmika, zpěv) stará basa a protože basa tvrdí muziku, kapela byla na světě. V témže roce se připojili další muzikanti – Pavel Jokl (housle), Václav Reindl (kytara) a Václav Majer (basa). Sedmičlenné obsazení kapely veřejně vystupovalo od roku 1977 a kapela se začínala dostávat do podvědomí příznivců country hudby nejen ve Lhenicích, ale i v širokém okolí (družstevní dny, Země živitelka, prachatický Parkán apod.) S přibývajícími roky se měnily i tváře v kapele. Celkem se v ní vystřídalo 20 muzikantů: Karel Stehlík (kontrabas, zpěv), Bohuslav Tomo (mandolína), MUDr.Čeněk Adamec (kytara), Jiří Procházka (foukací harmonika), Mgr.Karel Majer (kytara, housle), Antonín Dušek (kytara), Vladimír Soukup (kontrabas), Lubomír Kovář (mandolína, kytara), Ladislav Bečvář (kontrabas, baskytara), Václav Trnka (zpěv), Ing.Jan Stiborek (kytara), Eva Králíčková (zpěv) a Stanislava Kutheilová (zpěv). V 2.polovině 80.let 20.století si kapela za přispění obecního úřadu zakoupila ozvučovací techniku a součástí kapely se stali i zvukaři. Z těch stálejších jmenujme Miroslava Noska, Romana Lišku, Josefa Vítovce a současného zvukaře Jaroslava Jindru. V současnosti vystupují Vodáci ve složení: K.Majer (vedoucí), L.Kuda (zakládající člen), L.Bečvář, L.Kovář, J.Procházka, V.Trnka, St.Kutheilová a zvukař J.Jindra.
O činnosti a vystoupení kapely bychom mohli popsat hodně stránek papíru, tak alespoň něco málo k prošlým 30 rokům. Kromě tradičních country bálů, koncertů, jubileí, svateb, narozenin a podobně se Vodáci zúčastnili dvakrát Porty (1982, 1992), natáčeli v rozhlase (1982), vystupovali v celostátním televizním pořadu „TKM – televizní klub mladých“, který se natáčel v Tř.Újezdci (1989), měli možnost si zahrát s Pavlem Bobkem, s KTO a Waldemarem Matuškou, s Krajánky (Taxmeny), na pódiu při jejich koncertech také vystoupili Světlana Nálepková, Heidy Janků a Dalibor Janda. Hráli charitativní akce pro postižené děti z Jedličkova ústavu a pro prachatický Hospic, na slavnostech Zlaté stezky, spolupracovali s obcí a školou na družebních večerech, při slavnosti svěcení zvonu 2000, při školních akademiích, hráli dětem na dětských táborech, při nohejbalových či volejbalových turnajích, několikrát v protivínském pivovaře, také před otáčivým hledištěm v Č.Krumlově a v pestrém výčtu bychom mohli pokračovat dále. Zkrátka Vodáci hráli po celém jihočeském kraji, nejvíce (kromě Lhenic) v Č.Budějovicích a Horní Plané, nejdále v Bělčicích (za Blatnou).
Co Vodáky drží pohromadě? Hlavně to, že hrají pro radost, pro své známé, kamarády a přátele, že hrají nejen na sále, ale i v hospůdce, u ohně, ve vodáckém kempu nebo na turistickém vandru, že ve svém repertoáru mají písně, které si s nimi může každý trochu znalý country muziky zazpívat. A i když se občas zdá, že by to dlouhé putování mohlo skončit, vždy se objeví nějaký podnět, který je žene dál. Ať už to bylo v poslední době založení taneční skupiny Abidup, nebo spolupráce s Klubem českých turistů Lhenice, či v neposlední řadě pořízení kvalitní aparatury za přispění klubu Festa dela Cesta a zvukaře J.Jindry. V roce 1996 bylo ve Lhenickém zpravodaji k 20.výročí napsáno: „Tak ať vám to „Vodáci“ šlape i v příštím století.“ Zatím to tedy šlape, jak ještě dlouho, to ukáže teprve čas.
( Karel Majer, kapelník)
